ČTYŘI BUCHTY

Irena Feithová - Dubail

Na pouťovým kolotoči

řek jí, že má hezký voči.

Že se mu z nich hlava točí

že pro ně snad dolů skočí

to by pak byl tuhej

a nebyl by první ani druhej!” 

DUBEN

V dubnu hubnu.

Chtěla bys být sexy?

Nežer na noc keksy.

Chtěla bys být ještě víc?

Nežer radši vůbec nic.

z autorského pásma „Básně malého sobce“, červen 2011

Marcela Šiková

…..tak tam oba klečeli. Obklopeni kruhem umělého osvětlení,
jako dva obyvatelé neznámé planety. Na čtyřech, obličeji k sobě, každý v ruce střevíc, jako nějaký předmět uctívání či směny. 
Paní Vokurková, která se vracela z noční směny poté, 
co se ještě zastavila na jedno u Vokouna, vyprávěla druhý den Máni:
„Holka představ si, já ti viděla v parku srny!

citát z autorského představení „Buchty a jejich křivky“, červen 2011

Zuzana Macáková - Froňková

Tehdy jsem ještě byla blondýna. V těch tmavých vlasech teď vypadám starší. A hlavně jsem starší, o šest let. Ale to on taky. Poznám ho ještě? Mám kruhy pod očima, to spraví make up a možná bych se mohla trochu líp oblíknout. Ne! O nic nejde. Klid. 

Z textu „Susanita“, červen 2011

Julie Válková

Jedná se totiž o tohle: Kdysi jsem slavila čtrnácté narozeniny. A právě ten den jsem si najednou uvědomila, jak hrozně jsem už stará. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně celý život promarnila, a teď už nemá cenu něco začínat. Chápete to? Na tohle jsem přišla ve čtrnácti letech! Došlo mi, že se už nestihnu pořádně rozvinout, protože jsem někde zaslechla, že nejvíc se člověk naučí v dětství. Mé buňky už určitě počaly odumírat a nebo už rozhodně nejsou tak výkonné jako za mlada. Takže kdybych chtěla být v něčem opravdu nejlepší (takové jsem měla ambice – tenkrát!), tak to už stejně nestihnu, a tedy život už pro mě vlastně nemá valného smyslu. K tomuhle jsem došla a propadla jsem hlubokému splínu a rezignaci. 

Z textu z roku 2013